Dubnový deštík

Déšť pocitů zkrápí magické chvíle,
Když muž a žena jen ve dvou jdou.
flirt táhne ho bližeji ke zdvořilé víle.
Stud polil je oba dva už jen s tou myšlenkou..

Kráčejí spolu, přec dělí je míle,
Není mu ženou, není mu milenkou,
On není ji mužem. Nevidouc cile,
zírá na ňadra pod mokrou halenkou.
Netoužit v okamžik je otázkou vůle,

Vztahy a zvyky je mlčky ponesou.

Proti jejich přáním, slasti těl a i dále.

Odváži-li se nasytit božskou manou.

A to vyžaduje mnoho úsilí a píle.

Pochopí tok času nebo ten tlak nesnesou?

Pozdě pak litovat, až stáří přiskočí čile.

Každý moment proživejte s odvahou,

Beze strachu, Zlatovlasá vílo a Emanueli motýle.

Bohové vás na křídlech pokaždé ponesou.