Hestie

Když na dlouho zabřednu do světa systému, materie a neživých předmětů,
Magie Hestie vykouzlí mi ochotně mapu pro správnou cestu.
Já ji však nepřečtu. Je pro mě přehlídkou složitých značek, těch pocitů.
A To drtí mou logiku - Jak mapa se zformuje do podoby viny a duševního trestu!?
Jsem ovšem muž a mým údělem je odmítat vše, co vymyká se mému intelektu.
tak křičím zpět logiku, příklady a přesto zůstávám jen v labyrintu úkonů a nudných procesů.

Vzácná Hestie vycítí, že nedostalo se mi podstaty momentu ni v srdci, ni v těle.
A vystoupí z role herce, opouští jeviště. Rázem je z dramatu boj o holý život ..
Leknutí rozproudí krev i pot na čele, však Hle já cítím se bděle.
A s každou její zbraní víc a víc.
Míjejí mne o píď
a já naslouchám břitu poslední hvízdající čepele.
Svět nějak rozkvetl! a najednou vím co je to být.

Bdím díky tobě a jen díky tobě,
To tys mě vedla statečně a směle.
Bez váhání se obětuješ pro mě,
pro hloupé zvíře, které se tvé magii směje,
a ohání se frázemi, platnými pouze v jeho době.
Vždyť mnohé věky minuly. jsa Mudrc - přec lidské robě!

Pak Usnu a zapomínám stále že čerpám pouze tvou manu
Bojím se, stydím se .. Hestie pro mě zemře?

Pro blázna, slepého k vlastní cele, co má mříže z rozumu?

Nyní vím a zřím, že svět je složen z mnoha nepopsatelných lahodných pokrmů.
Promiň mi, Hestie !?! ... jednou se vyvinu snad i blíž tobě posunu.

Alespoň na okamžik je bytí jak elektrické chvění ..
Máš mou nehynoucí lásku.
Naklonila jsi mou víru od hmoty zpět k podstatě vlnění.
A já uvěřil jsem v sílu citu i v sílu milostného spojení.

Ach Hestie, nelehký ůkol sis vybrala a jsi ke mě příliš laskavá.
Má spanilá bohyně, má ženo milovaná, duše nevinná, duše vyzrálá.