Proč psát básně, když jsem lhářem.
Prohrávám boj s démonem, jenž požírá mě lačně.
Zas bolí mě dásně a srdce mi puká žalem
nad ubohým životem, jímž mrhám tak slastně.
Osobní integrita rozpadla se v příběhu
Už jasně nepoznám lotra od hrdiny.
Já, prase bez vůle, z bahna ven nemohu.
Tíží mě pomeje, klesám na dno své bažiny.
Schránkou bez vášně, já čekám na osudovou chvíli.
Chiméra smrti sebrala mi odvahu ke všem činům.
Nic nechápaje, topím se v čase a ztrácím síly.
Jak kanárek v kleci, dávám sbohem svým dnům.
Jsem člověk. Nejsem bůh, nejsem ani zvíře.
Přesto s iluzí moci hynu ve vlastní díře.
