Chlapec jsouc batole obhlíží tajemný svět.
Zří silné, zarostlé obřisko a žvatlá "TÁTA".
Být stejný! Učí se od něj prvních pár let.
Tak cítí se šťastně vedle kolohnáta.
Jak chlapec roste, obdiv a bázeň sílí z podstaty otce
a táta mu oplátkou mnohé záhady života odhalí.
Však mládě chce z jeskyně ven, sledovat lovce.
Silou svých prožitků nakonec zátaras vchodu odvalí.
Dospíváni je marný boj proti ověřeným pravidlům.
Zmatená osobnost hledá si novou, trnitou cestu.
Nevěří předaným zkušenostem, podlehá hormonům.
A Za toto bouřlivé období skladám ti, tatínku, upřímnou poctu.
-
Zaskočen světem a jeho neůprosnou hrubostí,
svobodný mladík se naučil pokoře.
Myslí, že prozřel, a s radostí
drží se pravidel, jichž nabil v tátově táboře.
Nakonec sám stane se rodičem. Odpovědně Loví.
Svým Dětem předává dál vše, co se naučil.
Teprve nyní plně docení tu nesnadnou roli,
hlavně však toho, jenž ji tak mistrovsky zosobnil.
