Září (gurmán z příšeří)

Září, Září, Slunce září,

cévy pálí, žíly hoří.

Jen studené nohy se k sobě lepí,

pot teče hrudí, jak řeka stepí,

hruď těžko zvedá se s tichými vzdechy,

po tělesně špinavém příkoří.

Jeho srdce do bahna se boří.

Mozek v lebce skomírá a bolí.
Jen iluzí bylo, že svůj svět přetvoří.
Opájen pocitem, že smrt si na něj nedovolí,

jsouc otrokem času, jenž ho v prach přetvoří,
přesto se svému snu zhoubně podvolí.

Páří, páří, Jeho tělo v horečcce se vaří.

Těsnou mysl stádo hrochů zamoří.
Vůle a příčetnost se pod jejich břichy zboří.
Tak nezbyl čas obrátit se v prach.

A hledaný instinkt se, poprvé v životě, nevynoří.
Ach --- ty hloupý gurmáne z příšeří.