(Poezie osobních potřeb, 14.8.2009)
Umírající Bakchus na bizardnosti hledí,
s oroseným čelem; v dlaních ochablý pyj střeží;
zkyslý pot skrz trůn cedí.
Jeho smysly už nic neoživí.
Chroptící král orgií slastně zmodral,
zaškrcený úhoř fontánou se stal.
Bakcha oslepila ostrá zář.
V prachu tělo špinavého starce leží.
Nikdo na něj nevzpomene, jak dny běží,
avšak po setmění má každý z nás jeho tvář.
