Sedím si smutně u fontány.
Sleduji lidské hemžení.
Jsem bez práce a zaměstnání.
Sedím si smutně a nemám plány.
Přeju si at skončí život můj špatný sen.
Jsem ostudou svého otce i svojí mámy.
Mám syndrom Abusus a zbaběle hledam zen.
Čumím jak puk. Kuk.
Tvářím se na lidi jako křen.
Pomalu ale jistě klepu u nebeské brány.
Je mi už všechno fu(c)k.
Smrti! Tak už si mě vem!
